V Terezíně byla otevřena nová stálá expozice s názvem „Zločin beze jména“, která detailně dokumentuje případy masového násilí, včetně známých genocid, jako jsou holocaust, stalinský hladomor na Ukrajině či genocidy v Kambodži, Rwandě a bývalé Jugoslávii. Expozice, kterou vytvořilo místní Centrum studií genocid, vybízí návštěvníky k zamyšlení nad temnými kapitolami lidské historie a poukazuje na důležité historické souvislosti.
Pokud navštívíte osm místností Wieserova domu, setkáte se nejen s autentickými artefakty a historickými fotografiemi, ale také s moderní technologickou interpretací, jež ukazuje roli komunikačních prostředků v organizaci těchto strašlivých událostí. Ředitel Centra, Šimon Krbec, upozorňuje na to, jak byly historické genocidy organizovány pomocí dobových komunikačních technologií, včetně telegramů a telefonních přístrojů, což nešťastně usnadnilo dosah a efektivitu těchto zločinů.
Dalším klíčovým prvkem expozice je příběh Rafaela Lemkina, polsko-židovského právníka, který v roce 1944 poprvé definoval koncept genocidy. Jeho práce vedla k přijetí důležité Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy OSN v roce 1948. Terezínská expozice se snaží prezentovat toto právní a historické dědictví spolu s konkrétními případy, které inspirovaly Lemkina a které následně byly v 20. století soudně projednávány.
K tvorbě expozice přispěl mezinárodní tým odborníků, včetně historika arménské genocidy Hayka Demoyana, který poskytl nejen své vědomosti, ale i historické artefakty a fotografie. Umělecký aspekt výstavy zabezpečil výtvarník Michal Pěchouček. Součástí jsou i projekce s historickými postavami, které ztvárnili herci Veronika Soumarová a Aleš Bílík.
Výstava je otevřena pro veřejnost o víkendech a přístupná v češtině, angličtině a němčině, čímž se stává nejen unikátní, ale i dostupnou pro širokou mezinárodní veřejnost.
